Daniel | Úkol část 2.

D'geris byl u Brouska v kanceláři a čekal. Před chvílí mu totiž předal zprávu, že ty dva zběhlíky z ministerstva dopadl a čekají svázaní v tréninkové místnosti, kde je hlídá Malleth. Brousek okamžitě zmizel a nechal tam D'Gerise čekat. Čekal tam asi půl hodiny než Brousek přišel. ,,Skvělé, vydím, že uděláš vše co ti řeknu. DObrá tedy, teď ke skutečnému úkolu.''

D'Geris kráčel po jedné z Londýnských ulic. Bylo chladné deštivé ráno. Přitáhl si klopy kabátu blíže ke krku a pokračoval v cestě. Prošel kolem Děravého Kotle a pokračoval dál.Prošel pár uličkami až dorazil na místo. Úzká tmavá ulička, mezi dvěmi domy bez oken. Vešel do uličky a po pár metrech uviděl barák, který byl jakoby vestavěn mezi okolní domy. Došel až k masivním dveřím a zaklepal. Nic se nestalo. Rozhlédl se. Neviděl uličku,kterou příšel. Všude byli jen cihlové zdi a dveře onoho baráku. Otočil se a uchopil kliku. Otevřel dveře a naskytl se mu pohled na přijimací pokoj, nebyl moc veliký, ani moc dobře vybavený. Vypadal velice opuštěně. D'Geris se tedy vydal do pokoje a po schodech rovnou do druhého patra. Také bylo opuštěné, ale jeden rozdíl tu byl - okna. D'Geris přešel k oknu a odhrnul starý kus závěsu. Vykoukl ven a uviděl postavu. Dívala se přímo na něj, jako by ho viděla celou tu dobu. D'Geris se pomalu vydal dolů. Vyšel ze dveří a prohlédl si postavu důkladněji. Byla to dívka, hnědovlasá s přátelským obličejem a jasně zelenýma očima. Něco mu na ní ovšem nesedlo, měla propadlé tváře a mrtvolně bílou kůži. Cukl paží a do ruky mu vyjela hůlka. D'Geris se soustředil a dívka se proměnila na klauna a on se začal smát. Švihl hůlkou a postava zmizela. ,,Bubák... pěkně starý trik.'' Otočil se a podíval se na postavu ve dveřích. ,,Myslel jsi si, že mě zastraší bubák?'' Zeptal se D'Geris muže u dveří. ,,No čekal jsem, že příjde více šašků od vás z ministerstva. Tohle mě trochu uráží. '' Odvětil mu muž. ,,Nebo si snad myslí, že jsem už starý a vetchý mužíček, co se zalekne nějakého bystrozora? Pche!'' Odfrkl si stařec. ,,Znám kouzla o kterých se ti nesnilo. Dokázal bych tě tady teď hned proměnit na dračí trus! '' D'Geris se posměšně uchechtl: ,,Už jsi skončil? Nebo mi budeš vykládat ještě dalších tisíce nesmyslů o tom co umíš nebo ne, pode mě si neumíš přitáhnout ani ani svíčku ze ...'' Stařík vyslal na D'Gerise zaklínadlo, které odvrátil stranou. ,,Rozvahu starče, nebo spíš klid, aby to tady s tebou neseklo.'' Stařec udělal ve vzduchu složitou smičku a vyslal složité kouzlo proti D'Gerisovi. Kouzlo se D'Gerisovi omotalo kolem těla a začalo ho mrazit. Švihnutím hůlky kouzlo zrušil a výsměšně se podíval na starce. ,,To je snad vše? Nic víc neumíš? Na to jak jsi se chlubil to je slabé.'' Stařec vypadal zuřivěji s každým nádechem. Začal vyslovovat zaklínadlo v cizím jazyce a D'Geris zpozorněl.  Blázen, přesně tohle jsem potřeboval! D'Geris pozorně pozoroval co stařík dělá a v duchu si vše opakoval. Stařec skončil a vyslal proti D'Gerisovi silné kouzlo. Okolí se zmagnetizovalo a D'Geris cítil jak se mu přezky kabátu zvedají. Vyčaroval silné štítové kouzlo, kterým se obklopil. Starcovo kouzlo se kousek před štítem rozbilo na malé kousíčky. Úlomky kouzla naráželi do D'Gerisova štítu. Cítil jak kouzlo slábne a proto začal mumlat protikouzla. Zavřel oči a mumlal dál. Náhle se ozvala rána jako z děla. D'Geris otevřel oči a viděl jak stařec míří hůlkou jeho směrem a mumlá složitá kouzla, která postupně naráželi do D'Gerisova štítu. Okolní vzduch ztěžknul. Obloha potemněla a D'Geris se vyděsil. Rychle seslal ochraná kouzla, aby na ně nepřišli mudlové. Stařík pokračoval v kouzlení. I přes jeho křehký vzhled byl velice mocný. Možná měl pravdu, měli sem poslat více bystrozorů, ale proč by ho sem jinak Brousek posílal? Proč neposlal Malletha? Ten je mnohem zběhlejší v obraných zaklínadlech, ale on je asi moc důležitý. D'Gerisovi smutně došlo, že se opět stal jen loutkou někoho nad ním. Rozhodl se riskovat. Začal odříkávat kouzlo, které našel v jedné staré knize. Cítil jak jeho štít povoluje, ale pokračoval dál v odříkávání kouzla. Stařík sesílal jednu silnou kletbu za další a nepřestával říkat formule v cizích jazycích. S posledním staříkovým kouzlem se spustil déšť. Stařík začal odříkávat další zaklínadlo a pomalu u toho prováděl pohyby hůlkou. D'Geris, ač nechtěl, musel uznat, že se postavil mocnému čarodějovi. Jako kdyby bojoval s Brumbálem, nebo Pánem Zla, byl k smrti vyděšený. Stále však pokračoval v kouzlení. Jeho štítové kouzlo povolilo a do hrudi mu narazila staříkova kletba. D'Gerise odhodila na zeď a na chvíli mu vyrazila dech. Klečel na kolenou a opíral se rukama. Snažil se popadnout dech. Stařík začal vyslovovat další ze svých kleteb. D'Geris s námahou vstal a udělal jediné co ho napadlo. Napřáhl hůlku na staříka a pronesl: ,,Legilimens!'' Náhle se ponořil do staříkovy mysli. Vyděl jen mlhu a slyšel různá cizí slova, která mu nedávala smysl. Silou vůle se snažil protlačit do jeho vzpomínek, ale stařík ho vypudil z hlavy. Pršelo a D'Geris vrávoravě stál u zdi. Neslyšel žádná slova. Podíval se naproti sobě, stařík tam stál a upřeně si ho prohlížel. V očích měl nenávist. Hůlka zasvištěla a D'Geris se propadal svými vzpomínkami. 

Bylo odpoledne a spolu se sestrou se procházel po Bradavickém hradě. ,,Mě se nezdá sestřičko. Je takovej moc.... no prostě mi nesedí.'' D'Geris na sobě měl tmavý černý hábit s modro-stříbrným lemováním a na hrudi se mu lesknul prefektský odznak. ,,Ale já ho mám ráda. On by pro mě udělal cokoliv a bránil mě, když mě šikanovali zmijozelský!'' Vyjela na něj sestra. ,,Mě se prostě McArthur nezdá. Víš, že to myslím dobře sestřičko, ale je prostě divný...'' Sestra se na něj rozhořčeně podívala a zastavila se. D'Geris se také zastavil. ,,Já ho ale miluju a pokud to nechceš respektovat, tak máš prostě smůlu, já s ním budu a ani ty mi v tom nezabráníš!''

Vzpomínka se rozplynula. D'Geris se snažil dostat starce ze své mysli, ale nešlo mu to.

Objevila se další vzpomínka. Tentokrát bylo pozdě večer a D'Geris chodil po chodbách a snažil se nachytat nějaké studenty z koleje, co se toulali po večerce mimo kolej. Prošel kolem velké síně. Nachvíli se zastavil, vrátil se podíval se dovnitř. Viděl tam svoji sestru. Líbala se s McArthurem. D'Geris rozrazil dveře dokořán a vytáhl hůlku. Pár se přestal líbat a podíval se na D'Gerise. Stál tam s napřaženou hůlkou a v obličeji měl naštvaný výraz. ,,CO... to tady děláte?!'' Jeho sestra se postavil před McArthura a vytáhla hůlku. Podívala se mu do očí a napřáhla hůlku jeho směrem. ,,D'Geris chvíli nenávistně probodával McArthura pohledem. Pak sklonil hůlku a sklopil hlavu. ,,Zmizte odsud, po hradě chodí ještě pár prefektů, tak ať vás nechytnou.'' Cítil jak kolem něj proklouzla jeho sestra s McArthurem. Cítil hořkost, stál u vstupu do síně s hlavou sklopenou. Na zem spadla slza. Vzpomínka se rozplynula.

D'Gerisovi se podařilo vypudit starce z hlavy. Teď naopak zuřil D'Geris. Stařec se na něj podíval: ,,Takže ty jsi Daniel D'Geris. Nečekal jsem, že někdo jako ty bude pracovat na ministerstvu. Ovšem to je teď jedno. Kromě těchto jsem spatřil i další věci a vím, že studuješ černou magii. V tom případě se tedy ukaž co zvládáš ty slabo...'' Nestihl to doříct a D'Geris vyslal drtivé kouzlo staříkovým směrem. Stařík s ním chvíli zápasil a poté ho odklonil stranou. D'Geris ucítil ve vzduchu pach smrti, to stařík dokončil zaklínadlo a z baráku se ozvalo mrtvolné šourání. Dveře se rozrazili a směrem k D'Gerisovi se šourala oživlá těla. D'Geris vyřkl formuli, objevil se jasně modrý záblesk a první tělo se rozpadlo v prach. Stařík se začal smát a přestal kouzlit, jen se kochal svoji černou magií. D'Geris se snažil vypořádat s nemrtvými. Postupně všechny 4 těla padla a nebylo po nich stopy. Cítil jak ztrácí sílu. Kolena se mu podlomila a on si musel kleknout. S vypětím všech sil začal odříkávat formuli. Stařík jen stál a posměšně ho pozoroval: ,,Chceš se snad zabít sám? To vypětí sil tě bude stát život, ale klidně pokračuj, velice rád na tobě pak provedu pár pokusů.'' Smál se stařík. D'Geris pokračoval a cítil jak ho opouští síly, ale pokračoval. Musel kleknout i na druhou nohu. Už doříkával formuli, ale síly ho opustili a on se svalil na zem a těžce oddychoval. Stařík se zasmál: ,,Jak jsem říkal. Proti mě jsi nic, znám taková kouzla...'' ,,Taková kouzla, která by si zasloužila, aby jsi strávil svůj život v Azkabanu Nilene.'' Pronesl klidný hlas. D'Geris se snažil zvednout, uviděl pouze staříkův vyděšený výraz. ,,N-ne, to-to není možné, vždyť... jak jste mě našel?'' Stařík vyděšeně koktal. ,,Řekněme, že jsem měl cestu kolem a nemohl jsem si nevšimnout toho povyku, co se tady okolo děje. Mimochodem, mudlové si toho nevšimli, za což může nějaké zaklínadlo. Vám by to bylo určitě jedno, takže myslím, že to vyčaroval tady mladík na zemi.'' D'Geris ten hlas poznával. Nemohl to být on, proč by sem chodil?Jak by to věděl? Nestihl vnímat záblesky, ale stařík se snažil vysílat všemožná kouzla, která se rozlétávala do okolí. Zablesklo se jasně bíle a staříka do hrudi udeřilo kouzlo tak mocné, že prolétl dveřmi a z barák use ozvala dutá rána, jak narazil do skříně. D'Gerise někdo uchopil za ruku a pomohl mu vstát. Spatřil zachránce. Do tváře s mu usmíval moudrý obličej Albuse Brumbála. D'Geris rychle sklopil pohled k zemi. ,,Nemusíš se bát, je po boji a musím uznat, že jsi si vedl dobře. Musím se ti přiznat, chvíli jsem vás pozoroval.'' D'Geris se vyděsil o to více a couvl o krok dozadu. ,,Nilen ještě žije, myslím, že by jsi ho měl spoutat a přenést na ministerstvo a o mě jim říkat nemusíš.'' Usmál se Brumbál a jako by nic odešel pryč. D'Geris se mu díval na záda. Věděl snad, kým doopravdy je? Slyšel snad celý ten rozhovor?