Daniel | Plány do života

Farma nedaleko Malého Visánku

D'Geris seděl na židli u stolu a popíjel ohnivou Whisky. Kousek od něj stál krb ve kterém plápolal oheň a sem tam zapraskalo dřevo. Přihnul si opět ze sklenky a zamyslel se. Teď když je Logan mrtví, tak jsem ztratil jistou ochranu a odstup od bystrozorů. Znal jsem aspoň jejich kroky, co kdy udělají. Škoda že umřel, stali jsme se velmi dobrými přáteli. Znovu se napil. Venku občas zavál vítr, ale jinak to byla noc tichá, až příliš tichá. D'Geris vstal a přešel k bednám, které měl v pokoji. Otevřel vrchní a vyndal velmi starou a objemnou knihu. Dlouho po ní toužil a jeho oči přímo žhnuli touhou.  Zkoumal její vazbu. Kožená s různými typy převázání a uprostřed desky se tyčil znak. Z železných řetízků udělaný pentakl. Uprostřed se tyčil krásný kámen, zelenomodrý akvamarín. S útou na knihu zhlížel, když ho zarazil nenadálé prásknutí. Rychle ukryl knihu do bedny a vytáhl hůlku. Vyběhl ven a mířil rovnou ke kamené stavbě, která byla téměř uprostřed farmy. Bleskurychle odemkl dveře a rozhlédl se. Cítil, že jeho kouzla stále fungují. Co ale vydalo ten divný zvuk? Blížilo se odpoledne a on se rozhodl. Vyrazil ryhle zpět a převlékl se. Vypadalo to dokonale, nikdo ho nemohl poznat. Vrátil se zpět do kameného stavení a uprostřed se pootočil na místě. Ozvalo se lupnutí a zmizel. 

  Objevil se v Londýně. Kousek od Děravého Kotle. Bylo mu jasné, že se musí někde schovat a nejlepší volbou byl právě Kotel. Tam by si nikdo jen tak netroufl kouzlit, mezi všemi těmi dětmi co tam tráví čas o prázdninách. 

Seděl v kotli dlouho a měl čas prostudovat pár užitečných obranných zaklínadel. Bylo ale pozdě a cítil potřebu se vrátit na farmu, už by mohl být dotyčný pryč, jeho nastražená kouzla by narušiteli k útěku rozhodně pomohli.  Zbalil tedy knihu a vydal se do Malého Visánku, do hotýlku, kam vedl jediný přístupný a hlavně veřejný letax. Hned jak vylezl z krbu mu něco přišlo velmi nezvyklé. Vydal se do druhého patra a postavil se na balkon. Sledoval okolí a cítil ve vzduchu nebezpečí. Stál tam dlouho, velmi dlouho. Poslouchal okolí až zaslechl jakési zvuky. Cítil jak mu v žilách proudí krev, jako kdysi za starých časů. Ohlédl se a viděl, jak se zavírají dveře na balkon. Vydal se tedy vstříc někomu neznámému za dveřmi. Vytáhl hůlku a dveře průvanem rozrazil. Seděli tam děti, 5 dětí kolem stolu a povídali si. Něco se mu ale nezdálo. Proč by 5 dětí, které většinou sedí v Kotli, sedělo najednou ve Visánku? Chladně si je prohlížel a zašel do vedlejší místnosti. Nechtěl se skrývat, po těch 20-ti letech schovávání už ho to přestalo bavit. Přetáhl přes sebe svoji bílou róbu. Vyšel ven a ve dveřích si ještě nasadil masku. Chlad z něj čišel a děti to zřejmě pocítili. Stále ale nevěřil tomu že to jsou děti a ne bystrozorové nebo někdo jiný převlečený za děti pomocí mnoholičného lektvaru. Díval se na ně chladně a hůlku přitom držel v pevném sevření. Náhle zaslechl jak cvakl zámek a dveře na balkon se rozevřeli. Nemohl tomu uvěřit, stál tam někdo,koho už 9 let neviděl. Kdysi to býval ještě student, ovšem dnes už byl Ben dospělí. Stáli tam, tváří v tvář a vyříkávali si, co se kdy stalo a D'Gerise už to ovšem nebavilo, nebavilo ho, jak ho každý hned hodil do pytle kvůli minulosti. Odešel pryč z hotýlku. Šel po ulici směrem k farmě a cítil nebezpečí. Když už byl u kostela, tak se to stalo.

U dveří do kostela stál zbytek po bývalé Bagwellově skupině smrtijedů. D'Geris mě belskurychle hůlku v ruce a už čaroval. Bagwellovci po něm začali vysílat kletby a mocná zaklínadla. S vypětím sil D'Geris čelil čtyřem smrtijedům. Pomohlo mu, že studoval tu knihu, jeho štítové kouzlo mělo ohromnou sílu. Bojovali tam minimálně 5 minut, když uslyšel hlasité prásknutí, které ho donutilo se otočit. Bylo to jako v noční můře. Z jedné strany Bagwellova bývalá skupina smrtijedů a na druhé straně Alastor Moody s bystrozory. Náhle byl D'Geris v pasti, nevěděl kam jít. Nevěděl co dělat. Jediné co slyšel v hlavě byl tlukot jeho srdce. Věděl, že tohle je jeho konec. Nemá šanci proti čtyřem smrtijedům a dalším pěti bystrozorům, navíc v čele s Alastorem Moodym. Musel něco zkusit, vzpoměl si na staré zaklínadlo, které ho kdysi jeden moudrý muž učil. Smrtijedi byly překvapeni z bystrozorů a bystrozorové byli překvapeni, že vydí tolik smrtijedů na jendom místě. Náhle se ze všech stran začali ozývat výkřiky zaklínadel. Některá byla tak mocná, že se chvěl i okolní vzduch. Magická vybrace byla cítit všude v okolí, ale málokdo ji mohl postřehnout. D'Geris uhýbal jak to jen šlo, až ho přemohl pud sebezáchovy a vyčaroval to zaklínadlo, kterého se nejvíce bál. Jakoby do sebe vdechl vzduch z celého okolí, všude se ozvalo ticho a D'Geris se musel trochu schoulit aby ten vzduch do sebe nasál. Jakmile dosáhl hranice únosnosti, vypustil všechnu energii, kterou do sebe vsál, do okolí. Všechny to položilo na zem, až na Alastora Moodyho,který stihl vyčarovat silný magický štít. Ozval se zvuk tak pronikavý, že si museli zacpávat uši a D'Geris ucítil, jak mu síla toho kouzla vysává jeho vlastní sílu z těla, doufal, že to kouzlo brzo skončí. Všichni se choulili na zemi, i Alastor Moody začínal vypadat slabě, když se od D'Gerise rozehnala vlna vzduchu, která dokonala kouzlo. Zvedl se prach a D'Geris pomyslel na jediné místo. Na hotel,odkud před chvílí odešel. Ozvalo se prásknutí a D'Geris se s hlasitým žuchnutím svalil na balkónu, kde toho večera stál. Slyšel vzdálené otevření dveří a pak se pomalu propadal temným nevědomím a cítil jak vysílením slábne...