D'Geris na sobě měl tmavě modrý svetr, rifle a černé polobotky. Už dvě hodiny přecházel po chodbě a čekal. Nechtěl sedět, musel chodit, byl velmi nervozní. Dveře po jeho levé ruce se otevřeli a on se zastavil. Podíval se ke dveřím. S úsměvem k němu šel doktor. ,,Gratujuji, je to chlapec!'' D'Geris mu potřásl rukou a pousmál se. ,,Mohu vidět ženu?'' Doktor kývl. Později toho dne šel D'Geris ministerskými chodbami k oddělení bystrozorů s úsměvem na rtech. ,,No tohle bych nečekal, od kdy se ty usmíváš?'' Zarazil ho Malleth u dveří. ,,Narodil se mi syn.'' Odvětil D'Geris s úsměvem na rtech. Malleth mu gratuloval. Padla i nabídka jít to někam zapít. ,,Ale co na to řekne Brousek? Mám přece dneska práci. Nemůžu jít pít.'' Malleth kývl. ,,Ale zajdem jindy, s tím musíš počítat!'' Zasmál se a mávl D'Gerisovi. 

V Brouskově kanceláři si D'Geris vyslechl spousty otázek ohledně chyceného černokněžníka. Brousek chtěl vědět vše. D'Geris mu pověděl vše až na Brumbála, který mu zachránil život. Trochu to zaonačil, aby to vypadalo přijatelně. Brousek mu to uvěřil a pověděl mu další část úkolu.

Když si večer lehal D'Geris do postele tak byl po dlouhé době konečně šťastný. Nechtělo se mu spát, ale únava byla větší. Konečně zavřel oči a nechal se unášet spánkem.

D'Geris se rozhlédl o pokolí. Byl v lese, všude kolem byla tma, jen sem tam prosvítal měsíc. ,,Proč jsme sem museli jít?'' Ozval se za ním hlas. Otočil se a uviděl svoji sestru. Díval se na ni nechápavě. ,,Proč se tak díváš? Nejdřív říkáš, že mě tady potřebuješ, že mi chceš něco říct a teď tohle? Odcházím!'' D'Geris ani nehlesl a byla pryč. ,,Jsi slabí, zabijí tě tvá vlastní kouzla. Nemáš tu moc! Ten dar!'' Ozval se za ním hlas. Otočil se a uviděl Nilena, který se mu vysmíval do obličeje. Mávl hůlkou a zmizel. ,,Máš v sobě potenciál být mocným černokněnžík Danieli. Mohu tě naučit silnou černou magii.'' Další hlas se ozval za jeho zády. Opět se otočil. ,,Lord Voldemort nedává druhou šanci.'' Pronesl Voldemort chladným vysokým hlasem. Pak náhle zmizel. D'Geris se zmateně rozhlížel a hledal další osobu, ale nikdo nikde nebyl. Hledal možnou cestu ven. Něco ho uchopilo za rameno a on se otočil.

D'Geris otevřel oči, stál nad ním Malleth, který ho držel za rameno. ,,Nejvyšší čas jít, máme spoustu práce.''  D'Geris se oblékl a spolu s Mallethem vyrazili. Přemístili se do malé vesničky jménem Blábolivý Brod. ,,Tady by někde měl být náš kontakt. Prý je tu nějaký černokněžník co sympatizuje s myšlenkami Ty-víš-koho. Mohl by se stát nebezpečným pro své okolí. Už prý naverboval další lidi. A my tu jsme pro to, aby jsme jim domluvli, ale v případě nouze...'' D'Geris zvedl ruku aby ho umlčel a pohodil hlavou směrem dopředu. Malleth se podíval před sebe. Klikatou cestou k nim šel mladík zahalený celý v černém. ,,Jsem váš kontakt...'' D'Geris se uchechtl. ,,No víc nenápadně jsi opravdu vypadat nemohl.'' Malleth s uchechtl. ,,Tak kde se nachází?'' Kontakt jim popsal detailně cestu a pak zmizel do tmy. Po tom co odešel se D'Geris s Mallethem nemohli ubránit smíchu a pomalu se vydali k domu černokněžníka. Zastavili se u masivních dveří. Malleth zabušil na dveře a oba vyčkávali.

D'geris byl u Brouska v kanceláři a čekal. Před chvílí mu totiž předal zprávu, že ty dva zběhlíky z ministerstva dopadl a čekají svázaní v tréninkové místnosti, kde je hlídá Malleth. Brousek okamžitě zmizel a nechal tam D'Gerise čekat. Čekal tam asi půl hodiny než Brousek přišel. ,,Skvělé, vydím, že uděláš vše co ti řeknu. DObrá tedy, teď ke skutečnému úkolu.''

D'Geris kráčel po jedné z Londýnských ulic. Bylo chladné deštivé ráno. Přitáhl si klopy kabátu blíže ke krku a pokračoval v cestě. Prošel kolem Děravého Kotle a pokračoval dál.Prošel pár uličkami až dorazil na místo. Úzká tmavá ulička, mezi dvěmi domy bez oken. Vešel do uličky a po pár metrech uviděl barák, který byl jakoby vestavěn mezi okolní domy. Došel až k masivním dveřím a zaklepal. Nic se nestalo. Rozhlédl se. Neviděl uličku,kterou příšel. Všude byli jen cihlové zdi a dveře onoho baráku. Otočil se a uchopil kliku. Otevřel dveře a naskytl se mu pohled na přijimací pokoj, nebyl moc veliký, ani moc dobře vybavený. Vypadal velice opuštěně. D'Geris se tedy vydal do pokoje a po schodech rovnou do druhého patra. Také bylo opuštěné, ale jeden rozdíl tu byl - okna. D'Geris přešel k oknu a odhrnul starý kus závěsu. Vykoukl ven a uviděl postavu. Dívala se přímo na něj, jako by ho viděla celou tu dobu. D'Geris se pomalu vydal dolů. Vyšel ze dveří a prohlédl si postavu důkladněji. Byla to dívka, hnědovlasá s přátelským obličejem a jasně zelenýma očima. Něco mu na ní ovšem nesedlo, měla propadlé tváře a mrtvolně bílou kůži. Cukl paží a do ruky mu vyjela hůlka. D'Geris se soustředil a dívka se proměnila na klauna a on se začal smát. Švihl hůlkou a postava zmizela. ,,Bubák... pěkně starý trik.'' Otočil se a podíval se na postavu ve dveřích. ,,Myslel jsi si, že mě zastraší bubák?'' Zeptal se D'Geris muže u dveří. ,,No čekal jsem, že příjde více šašků od vás z ministerstva. Tohle mě trochu uráží. '' Odvětil mu muž. ,,Nebo si snad myslí, že jsem už starý a vetchý mužíček, co se zalekne nějakého bystrozora? Pche!'' Odfrkl si stařec. ,,Znám kouzla o kterých se ti nesnilo. Dokázal bych tě tady teď hned proměnit na dračí trus! '' D'Geris se posměšně uchechtl: ,,Už jsi skončil? Nebo mi budeš vykládat ještě dalších tisíce nesmyslů o tom co umíš nebo ne, pode mě si neumíš přitáhnout ani ani svíčku ze ...'' Stařík vyslal na D'Gerise zaklínadlo, které odvrátil stranou. ,,Rozvahu starče, nebo spíš klid, aby to tady s tebou neseklo.'' Stařec udělal ve vzduchu složitou smičku a vyslal složité kouzlo proti D'Gerisovi. Kouzlo se D'Gerisovi omotalo kolem těla a začalo ho mrazit. Švihnutím hůlky kouzlo zrušil a výsměšně se podíval na starce. ,,To je snad vše? Nic víc neumíš? Na to jak jsi se chlubil to je slabé.'' Stařec vypadal zuřivěji s každým nádechem. Začal vyslovovat zaklínadlo v cizím jazyce a D'Geris zpozorněl.  Blázen, přesně tohle jsem potřeboval! D'Geris pozorně pozoroval co stařík dělá a v duchu si vše opakoval. Stařec skončil a vyslal proti D'Gerisovi silné kouzlo. Okolí se zmagnetizovalo a D'Geris cítil jak se mu přezky kabátu zvedají. Vyčaroval silné štítové kouzlo, kterým se obklopil. Starcovo kouzlo se kousek před štítem rozbilo na malé kousíčky. Úlomky kouzla naráželi do D'Gerisova štítu. Cítil jak kouzlo slábne a proto začal mumlat protikouzla. Zavřel oči a mumlal dál. Náhle se ozvala rána jako z děla. D'Geris otevřel oči a viděl jak stařec míří hůlkou jeho směrem a mumlá složitá kouzla, která postupně naráželi do D'Gerisova štítu. Okolní vzduch ztěžknul. Obloha potemněla a D'Geris se vyděsil. Rychle seslal ochraná kouzla, aby na ně nepřišli mudlové. Stařík pokračoval v kouzlení. I přes jeho křehký vzhled byl velice mocný. Možná měl pravdu, měli sem poslat více bystrozorů, ale proč by ho sem jinak Brousek posílal? Proč neposlal Malletha? Ten je mnohem zběhlejší v obraných zaklínadlech, ale on je asi moc důležitý. D'Gerisovi smutně došlo, že se opět stal jen loutkou někoho nad ním. Rozhodl se riskovat. Začal odříkávat kouzlo, které našel v jedné staré knize. Cítil jak jeho štít povoluje, ale pokračoval dál v odříkávání kouzla. Stařík sesílal jednu silnou kletbu za další a nepřestával říkat formule v cizích jazycích. S posledním staříkovým kouzlem se spustil déšť. Stařík začal odříkávat další zaklínadlo a pomalu u toho prováděl pohyby hůlkou. D'Geris, ač nechtěl, musel uznat, že se postavil mocnému čarodějovi. Jako kdyby bojoval s Brumbálem, nebo Pánem Zla, byl k smrti vyděšený. Stále však pokračoval v kouzlení. Jeho štítové kouzlo povolilo a do hrudi mu narazila staříkova kletba. D'Gerise odhodila na zeď a na chvíli mu vyrazila dech. Klečel na kolenou a opíral se rukama. Snažil se popadnout dech. Stařík začal vyslovovat další ze svých kleteb. D'Geris s námahou vstal a udělal jediné co ho napadlo. Napřáhl hůlku na staříka a pronesl: ,,Legilimens!'' Náhle se ponořil do staříkovy mysli. Vyděl jen mlhu a slyšel různá cizí slova, která mu nedávala smysl. Silou vůle se snažil protlačit do jeho vzpomínek, ale stařík ho vypudil z hlavy. Pršelo a D'Geris vrávoravě stál u zdi. Neslyšel žádná slova. Podíval se naproti sobě, stařík tam stál a upřeně si ho prohlížel. V očích měl nenávist. Hůlka zasvištěla a D'Geris se propadal svými vzpomínkami. 

Bylo odpoledne a spolu se sestrou se procházel po Bradavickém hradě. ,,Mě se nezdá sestřičko. Je takovej moc.... no prostě mi nesedí.'' D'Geris na sobě měl tmavý černý hábit s modro-stříbrným lemováním a na hrudi se mu lesknul prefektský odznak. ,,Ale já ho mám ráda. On by pro mě udělal cokoliv a bránil mě, když mě šikanovali zmijozelský!'' Vyjela na něj sestra. ,,Mě se prostě McArthur nezdá. Víš, že to myslím dobře sestřičko, ale je prostě divný...'' Sestra se na něj rozhořčeně podívala a zastavila se. D'Geris se také zastavil. ,,Já ho ale miluju a pokud to nechceš respektovat, tak máš prostě smůlu, já s ním budu a ani ty mi v tom nezabráníš!''

Vzpomínka se rozplynula. D'Geris se snažil dostat starce ze své mysli, ale nešlo mu to.

Objevila se další vzpomínka. Tentokrát bylo pozdě večer a D'Geris chodil po chodbách a snažil se nachytat nějaké studenty z koleje, co se toulali po večerce mimo kolej. Prošel kolem velké síně. Nachvíli se zastavil, vrátil se podíval se dovnitř. Viděl tam svoji sestru. Líbala se s McArthurem. D'Geris rozrazil dveře dokořán a vytáhl hůlku. Pár se přestal líbat a podíval se na D'Gerise. Stál tam s napřaženou hůlkou a v obličeji měl naštvaný výraz. ,,CO... to tady děláte?!'' Jeho sestra se postavil před McArthura a vytáhla hůlku. Podívala se mu do očí a napřáhla hůlku jeho směrem. ,,D'Geris chvíli nenávistně probodával McArthura pohledem. Pak sklonil hůlku a sklopil hlavu. ,,Zmizte odsud, po hradě chodí ještě pár prefektů, tak ať vás nechytnou.'' Cítil jak kolem něj proklouzla jeho sestra s McArthurem. Cítil hořkost, stál u vstupu do síně s hlavou sklopenou. Na zem spadla slza. Vzpomínka se rozplynula.

D'Gerisovi se podařilo vypudit starce z hlavy. Teď naopak zuřil D'Geris. Stařec se na něj podíval: ,,Takže ty jsi Daniel D'Geris. Nečekal jsem, že někdo jako ty bude pracovat na ministerstvu. Ovšem to je teď jedno. Kromě těchto jsem spatřil i další věci a vím, že studuješ černou magii. V tom případě se tedy ukaž co zvládáš ty slabo...'' Nestihl to doříct a D'Geris vyslal drtivé kouzlo staříkovým směrem. Stařík s ním chvíli zápasil a poté ho odklonil stranou. D'Geris ucítil ve vzduchu pach smrti, to stařík dokončil zaklínadlo a z baráku se ozvalo mrtvolné šourání. Dveře se rozrazili a směrem k D'Gerisovi se šourala oživlá těla. D'Geris vyřkl formuli, objevil se jasně modrý záblesk a první tělo se rozpadlo v prach. Stařík se začal smát a přestal kouzlit, jen se kochal svoji černou magií. D'Geris se snažil vypořádat s nemrtvými. Postupně všechny 4 těla padla a nebylo po nich stopy. Cítil jak ztrácí sílu. Kolena se mu podlomila a on si musel kleknout. S vypětím všech sil začal odříkávat formuli. Stařík jen stál a posměšně ho pozoroval: ,,Chceš se snad zabít sám? To vypětí sil tě bude stát život, ale klidně pokračuj, velice rád na tobě pak provedu pár pokusů.'' Smál se stařík. D'Geris pokračoval a cítil jak ho opouští síly, ale pokračoval. Musel kleknout i na druhou nohu. Už doříkával formuli, ale síly ho opustili a on se svalil na zem a těžce oddychoval. Stařík se zasmál: ,,Jak jsem říkal. Proti mě jsi nic, znám taková kouzla...'' ,,Taková kouzla, která by si zasloužila, aby jsi strávil svůj život v Azkabanu Nilene.'' Pronesl klidný hlas. D'Geris se snažil zvednout, uviděl pouze staříkův vyděšený výraz. ,,N-ne, to-to není možné, vždyť... jak jste mě našel?'' Stařík vyděšeně koktal. ,,Řekněme, že jsem měl cestu kolem a nemohl jsem si nevšimnout toho povyku, co se tady okolo děje. Mimochodem, mudlové si toho nevšimli, za což může nějaké zaklínadlo. Vám by to bylo určitě jedno, takže myslím, že to vyčaroval tady mladík na zemi.'' D'Geris ten hlas poznával. Nemohl to být on, proč by sem chodil?Jak by to věděl? Nestihl vnímat záblesky, ale stařík se snažil vysílat všemožná kouzla, která se rozlétávala do okolí. Zablesklo se jasně bíle a staříka do hrudi udeřilo kouzlo tak mocné, že prolétl dveřmi a z barák use ozvala dutá rána, jak narazil do skříně. D'Gerise někdo uchopil za ruku a pomohl mu vstát. Spatřil zachránce. Do tváře s mu usmíval moudrý obličej Albuse Brumbála. D'Geris rychle sklopil pohled k zemi. ,,Nemusíš se bát, je po boji a musím uznat, že jsi si vedl dobře. Musím se ti přiznat, chvíli jsem vás pozoroval.'' D'Geris se vyděsil o to více a couvl o krok dozadu. ,,Nilen ještě žije, myslím, že by jsi ho měl spoutat a přenést na ministerstvo a o mě jim říkat nemusíš.'' Usmál se Brumbál a jako by nic odešel pryč. D'Geris se mu díval na záda. Věděl snad, kým doopravdy je? Slyšel snad celý ten rozhovor?

 D'Geris vyšel ze dveří a rozhlédl se, čekal tam Malleth, Irenicus,ta mladá čarodějka a pár dalších bystrozorů. Irenicus k němu úřistoupil a tiše mu řekl, aby se dostavil na hřbitov v Godrikově dole. D'Geris přikývl a vyrazil na cestu.

,,Tak kde je?'' Zeptal se naštvaně muž zahalený v černém hábitu. ,,Aby to nebyla past Dorigene!'' Ozval se druhý muž. Pomalým krokem šel k dvěma zahaleným postavám D'Geris. Oblečený ve svém klasickém bílém hábitu s kápí přes hlavu. Na hřbitově v Godrikově dole vál slabý vánek a jediné co se hýbalo byli tři postavy. Dvě v černém a poslední v bílém. ,,Přece jen jsi dorazil.'' Kývl muž jménem Dorigen na D'Gerise. V hlavě stále opakoval co má udělat. Muži v černých hábitech na něj stále mluvili, ale on nevnímal. Vánek zesílil a proměnil se v prudký vítr. Náhle se ozval zvon kostela. První úder - D'Geris sáhl rychle po hůlce. Druhý úder - jasně modře se zablesklo a muž vedle Dorigena se zhroutil na zem. Třetí úder - Dorigen začal utíkat, D'Geris švihnul hůlkou. Čtvrtý úder - všechny brány se zavřely a a jasně zazářily. Pátý úder - Dorigen vytáhl hůlku a otočil se čelem k D'Gerisovi, velice se potil. Šestý úder - Dorigen vyslal rudý paprsek na D'Gerise, který se mu lehce vyhnul. Sedmý úder - Dorigen vysílal zmateně kouzla, která D'Geris lehce odrážel. Osmý úder- objevil se zlatavý záblesk a vzduch ztěžkl. Devátý úder - Dorigen se zmateně rozhlížel po hůlce, která mu vypadla z ruky. Desátý úder - D'Geris začal vyslovovat zaklínadlo. Jedenáctý úder - D'Geris švihl hůlkou, ozvala se přidušená dutá rána. Dvanáctý úder - hřbitov byl opuštěný. Kostelní zvon ztichl a nikde nebyla ani stopa po souboji co zde právě proběhl. Branky byly opět otevřené a vál lehký vánek.

D'Geris se napil a vyrazil směrem do Brouskovi kanceláře. Cítil pohledy bystrozorů v zádech, když vstupoval. Brousek seděl za svým stolem a pozoroval příchozího. Vybídl ho, aby se posadil a spustil. ,,Proč někdo jako ty chce být bystrozorem?'' Malletha porazilo jen málo kouzelníků a ty jsi do toho očividně dal vše.'' Mluvil klidným hlasem, ale očima ho provrtával. ,,Používáš velmi zvláštní magii, už jsem ji kdysi viděl.'' Brousek vstal a začal pomalu chodit po místnosti. ,,Každý čaroděj má specifický styl kouzlení...'' D'Geris náhle pocítil strach, měl vědět, že ho pozná. Brousek u dveří vytáhl hůlku a klepl jí na kliku. Ozvalo se tiché cvaknutí. ,,Vím kdo jsi, poznal jsem tě už tehdy, když jsi sem poprvé vstoupil, ale chtěl jsem si být úplně jistý. Důkaz jsi ovšem sám předvedl při kouzlení.'' D'Geris se upřeně díval před sebe a poslouchal. ,,Nevím proč jsi přišel D'Gerisi, ale pokud jsi vše myslel vážně a chceš odčinit to co jsi dělal, tak ti tu možnost dám. Ale něco budu chtít naoplátku. Musím se za tebe zaručit a proto po tobě požaduji jednu službu...'''

 V tréninkové místnosti, kde kdysi dokazoval D'Geris svoje umění proti Mallethovi, stáli 3 lidé. D'Geris stál uprostřed a trénoval svůj postřeh a sílu kouzel na 5-ti různých pozicích okolo něj. U dveří stál Malleth ještě s jedním kouzelníkem, nebyl tak vysoký jako Malleth. Byl to mladě vypadající čaroděj bez vlasů a bez vousů. Měl hnědo-stříbrný hábit. ,,Mallethe, říkám ti, ten čaroděj'' kývl k D'Gerisovi ,,myslím, že už jsem ho někde viděl. Jen se podívej na ten jeho styl kouzlení.'' Oba se podívali na D'Gerise, který vyslal jasně modrý paprske na figurínu před sebou. Figurína rozpraskla vejpůl a on se otočil na další. ,,Ale je to skvělý čaroděj Irenicu, to musíš uznat. Byl by pro nás přínosem.'' ,,A ví někdo jak se jmenuje? Zkoumali jste jeho původ?'' Optal se Irenicus. Malleth se zamyslel a pomalu zavrtěl hlavou. ,,Nikdo o něm moc neví. Brousek vypadá, že o něm moc zjišťovat nechce, ale rozhodně ho zaujal.'' Odpověděl Malleth se zaujetím. D'Geris zrovna zničil další  dvě figuríny. ,,Stejně se mi nezdá. Nějaká kouzla co používá jsem ještě neviděl. Zajímalo by mě, odkud je zná...'' Malleth, ale zvedl ruku aby ho umlčel. D'Geris se rozhlédl a podíval se na všech 5 zničených figurín. Ohlédl se na dva muže a uklonil se. Oba se uklonili jeho směrem a Irenicus odešel. ,,Výborně. Musím uznat, že v sobě něco máš. Ale zajímala by mě jedna věc. Odkud znáš ty kouzla co nikdo z nás neviděl?'' ,,Studium starých knih a textů na které jsem př putováních narazil.'' Odvětil D'Geris prostě. 

Uplynulo už několik dnů od doby, co sem, na ministerstvo kouzel, D'Geris přišel. Od té doby potkal mnoho zajímavých lidí. Například odeklínače od Gringotových, co si chtěl udělat zkoušky u bystrozorů, Silase Mortenguea. Postaršího čaroděje, který kolem sebe měl takovou radostnou auru. D'Geris ho občas pozoroval v tréninkové místnosti. Občas s ním i promluvil a stále si měli o čem povídat. Jejich společné téma byla magie a její rozbor a různé druhy kouzel a protikouzel. U tohoto tématu strávili mnoho času. Potkal i pár dalších lidí, jako třeba Johnalethena Irenica, kterému se ale říkalo pouze Irenicus. Zvláštní chlapík, pracuje na odboru záhad a často se zastavuje u bystrozorů. Byl podezíravý, ale schopný splnit to, co po něm nadřízení chtěli. Ovšem nejzajímavějším byl bezesporu Edgar Mortimer Malleth. Byl neskutečně zručný v soubojích a proto byl vždy vybírán jako zkoušející nových uchazečů. Ne ovšem všech, pouze těch, kteří si mysleli, že dostat se k bystrozorům je procházka růžovou zahradou. 

Posledních pár dnů hodně studoval v knihách, které mu sem tam někdo přinesl. Velmi brzy se blížil ten čas, kdy měl dělat zkoušky. Byl netrpělivý, věděl že je zvládne. Ale poslední dobou měl podezření, že se na něj někteří z ministerstva divně koukají. Tušil, že už se šušká o tom, že k bystrozorům se chce dostat nějaký čaroděj, kterého nikdo nikdy neviděl a který zvládá složitá zaklínadla. Brousek ovšem čekal na den, kdy nastanou zkoušky aby si prověřil jeho schopnosti. Skutečně zajímal mnoho lidí, bylo otázkou času, kdy se o něm dozví celé ministerstvo. 

Dny utíkali jako voda až konečně nastal den zkoušek. D'Geris byl na ministerstvu velmi časně. Už od rána čekal u tréninkové místnosti na ty, kteří ho měli soudit. čekal dlouho, ale nakonec přišli. Vepředu vykračoval Brousek následovaný Mallethem a jednou ženou. Všichni mlčky vešli do místnosti, kde bylo rozmístěno pár figurín. ,,Takže, dnes jsme zde, aby jsme tě prověřili, jak moc dokážeš plnit úlohu bystrozora. Tyto figuríny jsou očarovány a jsou schopné odrazit mnoho zaklínadel. Pokud se ti podaří všechny figuríny zničit nebo aspoň počkodit, budeš pokračovat do další části zkoušky.'' Ukončil svoji řeč Brousek. D'Geris se uklonil a postavil se čelem k figurínám. Začal kouzlit zlehka. Brousek měl pravdu, dokázali odrazit mnoho kouzel, zřejmě byly očarovány štítovým zaklínadlem. Pomalými pohyby hůlkou se mu podařilo proniknout jeho obranými zaklínadly a lehce figurínu zničil. Další figuríny byly až směšně lehké na zničení. Další část zkoušky byla ale jiná. Naproti němu se postavial ona záhadná čarodějka, kterou neznal. Jeho úkolem bylo porazit ji. Byla velmi zručná při kouzlení jak D'Geris zjistil. Souboj ovšem nebyl moc dlouhý. Vítězem se stal D'Geris. Ovšem poslední zkouška byla taková jakou čekal, naproti němu se postavil Malleth. ,,Tentokrát tě šetřit nebudu.'' uchechtl se Malleth a D'geris kývl hlavou. Malleth měl pravdu, začal opravdu silně. Jeho zlatavý paprsek zasáhl přímo do D'gerisova štítového kouzla. Neodrazil se ale, vypadalo to, jako by se snažil provrtat skrz štítové kouzlo. D'geris uvolnil kouzlo a uskočil. Rychle vyslal zelenomodrý paprsek proti Mallethovy, který ho zblokoval a oplatil mu stejnou mincí. Síla kouzel se stupňovala každým švihem hůlky a v místnosti to bylo znát. Souboj trval dlouho a nebral konců, nakonec oba došli k složitým několikaslovným zaklínadlům. Malleth zrovna doříkal velice složité zaklínadlo, které ho obklopilo kamennou skořápkou a on nebyl vidět. D'Geris vyslal jasně modrý paprsek a skořápka se rozpadla na prach. Malleth tam nebyl. Náhle narazilo D'Gerisovi něco do zad a on letěl vzduchem dopředu. Rychle vstal a ohlédl se. Malleth za ním stál s napřaženou hůlkou a odříkával další zaklínadlo. D'Geris začal také odříkávat zaklínadlo a Malleth náhle vypadal překvapeně a nesoustředil se na zaklínadlo, které se rozplynulo. D'geris zavřel oči a stále odříkával, Malleth proti němu vyslal několik kouzel, které se od něj odrazili. V místnosti to začalo jiskřit a Malleth se podíval nervozně na Brouska. Ten ovšem sledoval se zaujetím D'Gerise. D'Geris otevřel oči a jasně modře mu v nich zablesklo. Malleth se připravoval na to, co mělo přijít. D'Geris švihnul hůlkou a vyslal proti Mallethovi silný proud elektřiny. Malleth vykouzlil silné štítové kouzlo a obklopil se jím. Zatvářil se vítězoslavně, ale D'Geris se zlomyslně ušklíbl a zadíval se na Malletha. Ten se zatvářil zmateně a díval se jak se elektřina rozprostírá okolo jeho štítového kouzla a začíná kolem něj tvořit kouly elektřiny, která se pomalu změnšuje. Náhle se ozval Brouskův hlas: ,,Výborně, to by stačilo.'' D'Geris švihl hůlkou a kouzlo se rozplynulo. Malleth se překvapivě smál. ,,Tak toto byl souboj, který stál za to.'' A šel směrem k D'Gerisovi. Vzal mu ruku a potřásl s ní. Poté přišla i čarodějka a udělala to samé. Přišel i Brousek a potřášl mu rukou se slovy, že ho chce vidět u sebe v kanceláři. D'Geris zářil štěstím, končně ho upřímně obdivovali za jeho umění, ale cítil se velice slabí a vysílený.