Výtah rachotivě zastavil a strohý ženský úřednický hlas se ozval: ,,Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů. Ústředí bystrozorů, Kanceláře oddělení nepatřičného užívání kouzel, Ústředí administrativních služeb Starostolce, Odbor zneužívání mudlovských výtvorů.'' D'Geris vystoupil z výtahu a pomalu se vydal chodbou dál. Díval se rozhodně před sebe, až nakonec dorazil do cíle. Uviděl cedulku která hlásala: ,,Ústředí bystrozorů'' . Zhluboka se nadechl a zaklepal.Po chvíli se otevřeli dveře. Stál v nich Vychrtlý kouzelník s čapkou na hlavě. ,,Co si přejete?'' Zeptal se bystrozor  skřípavým hlasem. ,,Rád bych viděl šéfa oddělení..'' Pronesl D'Geris tichým,ale přesto velmi zřetelným hlasem. Bystrozor si prohlédl D'Gerise od hlavy až k patě. Pak zavřel dveře. D'Geris stál stále u dveří a pevně doufal. Po necelých 10-ti minutách se dveře rozevřeli a vnich stál muž. Vypadal jako lev se žlutohnědými vlasy. Bylo na něm vidět, že je ošlehaný bitvami. ,,Čeho si žádáte?'' zeptal se lehce podezíravě bystrozor. D'Geris se na něj upřeně díval. ,,Rád bych vstoupil do služby k vám...'' Pronesl tiše D'Geris. Bystrozor si ho prohlédl a zavrtal se mu pohledem do očí. D'Geris nehnul ani jedním svalem v obličeji a pohled mu opětoval. Po chvíli mlčení se bystrozor optal: ,,Jen tak někoho nepřijímáme. Pojďte dovnitř a promluvíme si o tom.'' Bystrozor se otočil a vešel do místnosti. D'Geris ho následoval a uviděl spousty spousty malých kójí, kde seděli různí bystrozorové, některé byli i prázdné. Pokračovali dál a bystrozor otevřel dveře do své pracovny. D'Geris vešel a posadil se na nabízenou židli. Bystrozor zasedl za stůl. Prohlédl si znovu D'Gerise zkoumavým pohledem a začal: ,,Jmenuji se Rufus Brousek a vedu toto oddělení. A zajímalo by mě, proč se k nám chcete přidat?'' . D'Geris čekal podobnou otázku a odpověď měl připravenou. ,,Rád bych pomáhal dodržovat pořádek v kouzelnickém světě a chtěl bych zatočit se zbytky smrtijedů co se zde pohybují.'' Brousek si ho nedůvěřivě prohlížel. ,,Smrtijedy jsme všechny pochytali a ti co byli obviněni, byli obvinění zproštěni.'' D'Geris se pousmál. ,,Pořád jich tam venku pár je, pár věrných a vy to víte stejně jako já. Nabízím vám svoji pomoc.'' Pronesl tichým zřetelným hlasem D'Geris. Brousek se na něj stále nedůvěřivě díval. ,,A kdo vlastně jste? Přeslechl jsem vaše jméno.'' D'Gerise ani toto nevyvedlo z míry. ,,Na jméně nezáleží ne? Spíše záleží na tom, jak bych vám dokázal být užitečný. Můžete si prozkoušet moje magické schopnosti jestli chcete.'' Pousmál se lehce D'Geris. Brousek se uchechtl. ,,Dobrá tedy, když si natolik věříš, můžeš to zkusit. Mallethe?!'' Křikl Brousek. Dveře se otevřeli a stál v nich nebezpečně vyhlížející bystrozor. Byl stejně vysoký jako D'Geris, měl silné paže a holou hlavu. Tvář mu lemoval jen masivní hnědý knír. Byl snědý a oči měl pronikavě zelené. ,,Čeho si žádáte pane?'' Optal se Malleth hrubým chladným hlasem. D'Geris se nervozně zachvěl na židli. ,,Mallethe, prosím vezmi tady pána a vyzkoušej jeho umění. Pak mi podáš zprávu o tom jak byl dobrý. A Mallethe, nešetři ho.'' Dodal Brousek s úsměvem. Malleth přikývl a očima se zaryl D'Gerisovy do jeho očí. D'Geris vstal a šel za Mallethem. Dalo mu to hodně sebeovládání, aby se nechvěl a nedal najevo strach. Když šli kolem kójí, tak ostatní bystrozorové vykukovali. Někteří s obdivem, někteří se chechtali a navzájem si něco šeptali. D'Geris došel s Mallethem až do jakési tréninkové místnosti. Byli tam různé figuríny. Malleth švihnutím hůlky figuríny odmrštil ke zdem a postavil se naproti D'Gerisovi. ,,Zkus mne porazit a poté se budeme moci bavit o dalších věcech.'' Pronesl hrubým chladným hlasem Malleth. Malleth byl vskutku tuhý protivník. D'Geris vynaložil veškeré úsilí co mohl, ale nepomohlo to. Malleth stál pevně jako skála a zdál se být neporazitelný. Nějako to ale přece musí jít! Domlouval si v duchu D'Geris. Zkoumal jeho postavu. Zkoumal každý detail, když se uhýbal kouzlům a nebo je blokoval. Malleth ani po 10-ti minutách souboje nebyl unavený a stále vypadal plný sil. D'Gerise ovšem síly začali pomalu opouštět. Zastavil se na místě a postavil se vzpříma. Dívali se jeden druhému do očí. Malleth vyřkl silnou kletbu, která narazila D'Gerisovy do hrudi. Síla kouzla ho vynesla do vzduchu a mrštila jím o zeď. D'Geris se sesypal u zdi a ztěžka oddychoval. Malleth stál na místě a vítězoslavně se usmíval. D'Geris se vydrápal na nohy. A postavil se znovu co nejvíce zpříma. Zadíval se Mallethovi opět do očí, aby mu dal najevo, že se ještě nevzdal. Malleth vypadal lehce zaskočen. Vyřkl blezkurychle další kletbu. D'Geris jí stěží uhnul a už se na něj řítila další. Té uhnout nedokázal. Kouzlo bylo tak silné, že ho přímáčklo ke zdi a on nemohl dýchat. V duchu si vyjevil svoji sestru. Náhle ho popadl vztek. V duchu vyřkl protikouzlo a sevření povolilo. Švihl hůlkou a Malleth kouzlo zblokoval. D'Geris začal sesílat kouzla rychle za sebou. Sotva dořekl jedno zaklínadlo už říkal další. Malleth pod náporem kleteb musel o krok ustoupit dozadu. Ale vypadal, jako by ho to bavilo. Švihl rychle hůlkou a vylétl zlatý paprsek, který nepřipraveného D'Gerise zasáhl přímo do hrudi. Jako by se čas zpomalil. D'Gerisovi vypadla z rukou hůlka a pomalu padal dozadu. Oči se mu zavřeli a on dopadl dunivě na zem. 

D'Geris se probral. Rozhlédl se okolo sebe. Uviděl nad sebou Malletha. S usmívající se tváří mu podal ruku. D'Geris ji uchopil a vstal. ,,Jsi silný čaroděj, to se musí uznat.'' Řekl hrubým hlasem Malleth a stále se usmíval. ,,Někdo jako ty by se nám mohl hodit. Moje doporučení rozhodně dostaneš. Ale pokud k nám  budeš chtít tak ti to stačit nebude. Budeš muset přesvědčit ostatní. Pojď se mnou za Brouskem. On rozhodne co dál.'' Malleth se otočil a vyšel z místnosti. D'Geris ho následoval. Konečně dorazili do Brouskovy pracovny. Malleth mu řekl vše co se dělo a řekl mu i to, že vedle něj stojí velmi zručný čaroděj. Brousek vše poslouchal zaujatě a neskočil mu do řeči ani jednou. Poté poděkoval Mallethovi a ten odešel. ,,Dobrá tedy. Na Malletha udělal málokdo dojem a to je co říci. Dobrá tedy, prozatím ti dám zkušební období, než si tě více proklepneme. Budeš vždy k někomu přidělen, aby jsi sledoval co se má jak dělat. Zítra za mnou přijď brzo ráno.'' Řekl Brousek a vyzval D'Gerise k odchodu. Ten se otočil a vyšel. U dveří k výtahům na něj kývnul Malleth a D'Geris kývnul na pozdrav. Nastoupil do výtahu a poprvé po velice dlouhé době cítil uvnitř sebe spokojenost.

 Bylo pozdě večer, když si D'Geris konečně sednul do svého křesla. Byl ospalí a oči se mu zavírali. Měl na sobě tmavý oblek ke kterému měl připnutý karmínový plášť a na halvě měl klobouk téže barvy. Zívnul a zamrkal. Všude byla tma a on slyšel pochrupování z jiných pokojů. Ubytovna byla paradoxně velmi bezpečné místo. Spousty lidí. Kdo by ho zde hledal? V hlavě měl však jiný plán. Něco na posteli za jeho zády se pohnulo, nevěnoval tomu však žádnou pozornost. Rozsvítil hůlkou světlo v pokoji. Byl to pokojík nevelkých rozměrů. V jednom z jeho rohů stála postel a hned vedle ní byla skříňka na věci. A jediné malé okýnko za dne dopřávalo místnosti trochu slunečního svitu. D'Geris vstal a unaveně přešel k postely. Podíval se na postavu zachumlanou pod peřinou. Žena pod přikrývkami se převrátila na bok a spala dál. D'Geris se na ni díval se zájmem. Potkal ji nedávno a věděl kdo to je. Měl strach hlavně z její rodiny. Posadil se pomalu na postel vedle ní a stále ji pozoroval. Podíval se na svůj oblek a na chvíli se zamyslel. Musel to prostě zkusit. Věděl,že to je šílenost, ale měla by mu vyjít. Sundal si oblečení a lehl si vedle ženy.

Druhý den vstal velmi brzo. Měl neklidnou noc a moc se nevyspal. Vstal a oblékl se, naposledy se na ženu podíval a pak se ozvalo prásk. Přemístil se pryč. Objevil se brzy ráno v děravém kotli. Nikdo tam nebyl. Přešel pomalu ke krbu a vzal si do ruky letaxový prášek. Hodil ho do krbu a pak vyslovil to míst. V kotli se ozvalo zřetelně: ,,Ministerstvo kouzel''. A vstoupil do krbu. Chvilku na to se objevil na Ministerstvu kouzel. Obezřetně se rozhlížel. Nikdo si ho nevšiml, nikdo po něm nepokukoval a u zlaté mříže nikdo neseděl. Rychle tedy proklouzl k výtahům. Nastoupil a sledoval tlačítka. Na jedno se podíval a zmáčkl ho. Dveře výtahu se zavřeli a výtah se pomalu rozjel....

Farma nedaleko Malého Visánku

D'Geris seděl na židli u stolu a popíjel ohnivou Whisky. Kousek od něj stál krb ve kterém plápolal oheň a sem tam zapraskalo dřevo. Přihnul si opět ze sklenky a zamyslel se. Teď když je Logan mrtví, tak jsem ztratil jistou ochranu a odstup od bystrozorů. Znal jsem aspoň jejich kroky, co kdy udělají. Škoda že umřel, stali jsme se velmi dobrými přáteli. Znovu se napil. Venku občas zavál vítr, ale jinak to byla noc tichá, až příliš tichá. D'Geris vstal a přešel k bednám, které měl v pokoji. Otevřel vrchní a vyndal velmi starou a objemnou knihu. Dlouho po ní toužil a jeho oči přímo žhnuli touhou.  Zkoumal její vazbu. Kožená s různými typy převázání a uprostřed desky se tyčil znak. Z železných řetízků udělaný pentakl. Uprostřed se tyčil krásný kámen, zelenomodrý akvamarín. S útou na knihu zhlížel, když ho zarazil nenadálé prásknutí. Rychle ukryl knihu do bedny a vytáhl hůlku. Vyběhl ven a mířil rovnou ke kamené stavbě, která byla téměř uprostřed farmy. Bleskurychle odemkl dveře a rozhlédl se. Cítil, že jeho kouzla stále fungují. Co ale vydalo ten divný zvuk? Blížilo se odpoledne a on se rozhodl. Vyrazil ryhle zpět a převlékl se. Vypadalo to dokonale, nikdo ho nemohl poznat. Vrátil se zpět do kameného stavení a uprostřed se pootočil na místě. Ozvalo se lupnutí a zmizel. 

  Objevil se v Londýně. Kousek od Děravého Kotle. Bylo mu jasné, že se musí někde schovat a nejlepší volbou byl právě Kotel. Tam by si nikdo jen tak netroufl kouzlit, mezi všemi těmi dětmi co tam tráví čas o prázdninách. 

Seděl v kotli dlouho a měl čas prostudovat pár užitečných obranných zaklínadel. Bylo ale pozdě a cítil potřebu se vrátit na farmu, už by mohl být dotyčný pryč, jeho nastražená kouzla by narušiteli k útěku rozhodně pomohli.  Zbalil tedy knihu a vydal se do Malého Visánku, do hotýlku, kam vedl jediný přístupný a hlavně veřejný letax. Hned jak vylezl z krbu mu něco přišlo velmi nezvyklé. Vydal se do druhého patra a postavil se na balkon. Sledoval okolí a cítil ve vzduchu nebezpečí. Stál tam dlouho, velmi dlouho. Poslouchal okolí až zaslechl jakési zvuky. Cítil jak mu v žilách proudí krev, jako kdysi za starých časů. Ohlédl se a viděl, jak se zavírají dveře na balkon. Vydal se tedy vstříc někomu neznámému za dveřmi. Vytáhl hůlku a dveře průvanem rozrazil. Seděli tam děti, 5 dětí kolem stolu a povídali si. Něco se mu ale nezdálo. Proč by 5 dětí, které většinou sedí v Kotli, sedělo najednou ve Visánku? Chladně si je prohlížel a zašel do vedlejší místnosti. Nechtěl se skrývat, po těch 20-ti letech schovávání už ho to přestalo bavit. Přetáhl přes sebe svoji bílou róbu. Vyšel ven a ve dveřích si ještě nasadil masku. Chlad z něj čišel a děti to zřejmě pocítili. Stále ale nevěřil tomu že to jsou děti a ne bystrozorové nebo někdo jiný převlečený za děti pomocí mnoholičného lektvaru. Díval se na ně chladně a hůlku přitom držel v pevném sevření. Náhle zaslechl jak cvakl zámek a dveře na balkon se rozevřeli. Nemohl tomu uvěřit, stál tam někdo,koho už 9 let neviděl. Kdysi to býval ještě student, ovšem dnes už byl Ben dospělí. Stáli tam, tváří v tvář a vyříkávali si, co se kdy stalo a D'Gerise už to ovšem nebavilo, nebavilo ho, jak ho každý hned hodil do pytle kvůli minulosti. Odešel pryč z hotýlku. Šel po ulici směrem k farmě a cítil nebezpečí. Když už byl u kostela, tak se to stalo.

U dveří do kostela stál zbytek po bývalé Bagwellově skupině smrtijedů. D'Geris mě belskurychle hůlku v ruce a už čaroval. Bagwellovci po něm začali vysílat kletby a mocná zaklínadla. S vypětím sil D'Geris čelil čtyřem smrtijedům. Pomohlo mu, že studoval tu knihu, jeho štítové kouzlo mělo ohromnou sílu. Bojovali tam minimálně 5 minut, když uslyšel hlasité prásknutí, které ho donutilo se otočit. Bylo to jako v noční můře. Z jedné strany Bagwellova bývalá skupina smrtijedů a na druhé straně Alastor Moody s bystrozory. Náhle byl D'Geris v pasti, nevěděl kam jít. Nevěděl co dělat. Jediné co slyšel v hlavě byl tlukot jeho srdce. Věděl, že tohle je jeho konec. Nemá šanci proti čtyřem smrtijedům a dalším pěti bystrozorům, navíc v čele s Alastorem Moodym. Musel něco zkusit, vzpoměl si na staré zaklínadlo, které ho kdysi jeden moudrý muž učil. Smrtijedi byly překvapeni z bystrozorů a bystrozorové byli překvapeni, že vydí tolik smrtijedů na jendom místě. Náhle se ze všech stran začali ozývat výkřiky zaklínadel. Některá byla tak mocná, že se chvěl i okolní vzduch. Magická vybrace byla cítit všude v okolí, ale málokdo ji mohl postřehnout. D'Geris uhýbal jak to jen šlo, až ho přemohl pud sebezáchovy a vyčaroval to zaklínadlo, kterého se nejvíce bál. Jakoby do sebe vdechl vzduch z celého okolí, všude se ozvalo ticho a D'Geris se musel trochu schoulit aby ten vzduch do sebe nasál. Jakmile dosáhl hranice únosnosti, vypustil všechnu energii, kterou do sebe vsál, do okolí. Všechny to položilo na zem, až na Alastora Moodyho,který stihl vyčarovat silný magický štít. Ozval se zvuk tak pronikavý, že si museli zacpávat uši a D'Geris ucítil, jak mu síla toho kouzla vysává jeho vlastní sílu z těla, doufal, že to kouzlo brzo skončí. Všichni se choulili na zemi, i Alastor Moody začínal vypadat slabě, když se od D'Gerise rozehnala vlna vzduchu, která dokonala kouzlo. Zvedl se prach a D'Geris pomyslel na jediné místo. Na hotel,odkud před chvílí odešel. Ozvalo se prásknutí a D'Geris se s hlasitým žuchnutím svalil na balkónu, kde toho večera stál. Slyšel vzdálené otevření dveří a pak se pomalu propadal temným nevědomím a cítil jak vysílením slábne...

Kult nezvěstných

V tichých londýnských ulicích se vždy šuškalo o tajemných lidehc, kteří unášeli děti. Ale ne ledajaké, vždy něčím výjmečné. Často to bylo spojené i s krádežemi. Nikdo neví kde tento ,,kult´´ je, ale místní policie nabízí odměnu tomu, kdo jí zavede k sídlu kultu.

Frank Nilles

věk:24

Vyrostl na ulici v Chudinské části na okraji Londýna.Když mu přišel dopis z

a on se dostal do Bradavic, jeho kolejí byl Zmijozel. Každý z učitelů si ho pamatoval jako nekompromisního mladíka, co si stál stále za svým. Byl neuvěřitelně loajální a nikdy před nikým neustoupil. Vždy ho fascinovali omračovací kouzla a všechna magie, co se týkala znehybnění osoby. Nerad někomu ubližuje. Byl několikrát nařčen, že patří do Kultu. Obvinění byla stáhlá a nedořešená. Nemá rodinu, tedy skoro žádnou...

Toto je Frankie N.